Pojedeme pro máju do Čarského hája – Hody v Lanžhotě

 

Zařehtali koně,ej v jednej maštalence, kšíruje jich, šohajek, v canglovej košelce. Vje, koníčky, vje, vje, ej, vje koně ze dvora, pojedeme pro máju do Čarského hája…………….

Kdo by tu písničku neznal. Generace a generace mladých šohajů si ji zpívají a její věhlas je rozšířen daleko za hranice regionu. O čem to zpívá? O lásce ke koním,podlužáckým krojům,k rodnéj dědině a symbolu největší události,jaká kdy se stala.Omáji a hodech.

Jet pro máju je výhradně mužská záležitost.

 Šohajé měli sraz ráno, když se dědina probouzela do nového dne, o půl sedmé. Oči ještě na půl zalepené, snídali chlapci na parkovišti před místním úřadem a čekali na „formany s koňma“. Jelo se pro pěknou borovici – hodovou máju do Čarského hája, rostoucího na slovenské straně hranic za Brodským. Pěkně tak, jak se patří, se zpěvem na vozech tažených párem silných bujných hřebců. V Brodském před obchodem nás uvítali místní obyvatelé. Zejména starší obyvatelky pospíchaly domů s novinou, že Lanžhotčané jedou pro máju.

Vykopat máju dá pěkně zabrat. Ano, vykopat! I s kořeny, pěkně ručně rýči, sekyrami, popř. heverem.  I sem se dostala moderní technika, kterou zastupuje videokamera, fotoaparát, motorová pila, určená k podřezání dvou kusů středních dílů a dvou vršků. Při příchodu k vybrané borovici stárci udají cenu: „Mája důle do 10 hodin – 5 litrů gořalky, do 11 hod. 2 litry a později jen za pulčíka.“ Potom se sami chopí rýčů a ukážou všem ostatním, jak správně vykopávat máju. Zatímco se chlapci snaží vykopat máju co nejdříve, část z nich vybírá v lese pěkné borovičky určené na májky, část chlapů jde vybrat a porazit stromy určené k dalším částem máje. „Pozor padá!“, s tímto výkřikem se kluci rozeběhli na strany. Je to ohlušující rána, když takový strom spadne, jako by celý les v tom jediném žuchnutí vykřikl. Na počest odolávajícímu velikánovi a chlapcům, kteří jej porazili, si šohaji postoupají do kola, pochytají za ramena a společně zazpívají: „ Tá lanžhotská mája tenká, stavjala ju svoboděnka. Stavjala ju prohýbá sa, moja milá vydávaj sa………….“

Očistit od větví, vytáhnout z lesa, zaházet jamu, naložit a mnoho dalších úkolů čeká na kluky poté co spadne mája. Až teprve, když je mája naložená na vozy mají právo na odpočinek a přísun energie - jídlo. Po takové dřině, jeden určitě nejedl nikdy nic lepšího. Potom na chlapce čeká cesta domů. Pochopitelně za nezbytného zpěvu a vína jedete pomalu krajinou, občas se s strachem díváte na hrabající koně,  jestli to pro ně není až příliš těžké břemeno – několik tun. Je to opojný pocit, sedět na voze, zpívat, vnímat vítr ve vlasech, vdechovat vůni pryskyřice a krajiny. Vůni zpocených koní bych nepočítala. 

V Brodském se novina roznesla rychlostí blesku, při prvních tónech chlapecké písně se otevírala okna a lidé vycházeli do ulic. Nezbytnou zastávkou byla hospoda, kde stárci poručili a zaplatili to, co slíbili ( 2 l gořalky). Před odchodem si kluci zazpívali a zaskákali hošije. A jelo se domů do Lanžhota. Lanžhotčani nás už netrpělivě vyhlíželi. Celá dědina, stařenky i děti sotva odrostlé se přišli podívat, jak Lanžhotčané dovezli máju. První část hodových příprav byla zdárně dokončena.

 

……………..Až za roveň věžů, ej, máju postavíme a potom si hošije pod ňů vyskočíme. Daj nám bože milý ,ej,tam vysoko v nebi, aspoň třikrát do roka, ty lanžhotské hody, ej, ej, ty lanžhotské hody.